Dlužníci často doufají v promlčení dluhů.

Dlužníci a jejich ručitelé, na které závazky následně padají, doufají, že věřitelé v záplavě pohledávek prošvihnou lhůty pro soudní vymáhání, a dluhy se tak promlčí. Většinou to bývá jen přání.

Půjčku lze obvykle žalovat do čtyř let

Tento judikát Nejvyššího soudu je klíčový pro ručitele, na něž se čím dál tím častěji řítí závazky příbuzných nebo známých. Upřesnil, jak je to s promlčecí dobou právě u ručitelů.

„Na vztah ručitele zajišťujícího závazek ze spotřebitelské smlouvy je třeba aplikovat úpravu promlčení obsaženou v obchodním zákoníku, tedy čtyřletou promlčecí dobu podle ustanovení obchodního zákoníku,“ zdůraznil letos Nejvyšší soud. Potvrdil, že aby byl promlčen závazek ručitele, musí nejprve uplynout promlčecí doba ve vztahu k dlužníkovi.

Obvykle se dluhy promlčují u bagatelních pohledávek do deseti tisíc po třech, u vyšších po čtyřech letech. U některých finančních závazků je ale tato doba až desetiletá.

Promlčecí doba závisí na tom, o jaký typ pohledávky se jedná, co je ve smlouvě, jaké úkony byly provedeny; dlužníkovi či ručiteli to upřesní právník nebo dluhová poradna. Především však záleží na tom, jak v té či oné věci rozhodne ten či onen soud a jak posoudí celý běh promlčecí doby. Věřitelé by si však určitě měli tyto lhůty pečlivě hlídat.

Na druhou stranu z pohledu dlužníka nejrůznější inkasní společnosti žalují i jednoznačně promlčené, léta „prošlé“ pohledávky. Je pak na žalovaném dlužníkovi, aby u soudu namítl, že dluh byl již promlčen. I když soudce nebo jím pověřený soudní úředník na první pohled vidí, že byl dluh promlčen, nesmí žalobu jen z tohoto důvodu rovnou zamítnout.